[ Pobierz całość w formacie PDF ]
lejstra, hodinky, párátko, no~, hYeben, staré dopisy, kapesník, sirky,
staré vstupenky do kina, plnicí péro a %0Å„etné jiné pYedm%1Å‚ty denní
potYeby; a ~e hrabaje se v kapsách mumlá kampak jsem to dal ,
to jsem blázen , po%0Å„kejme , tak jako by %0Å„inil ka~dý jiný lidský
tvor hrabající se ve svých vlastních kapsách. Ale ministrova choe
nev%1Å‚novala mnoho pozornosti tomuto d%1Å‚ji, nýbr~ Yekla, jako by
to u%0Å„inila ka~dá jiná paní: Prosím t%1Å‚, kdybys rad%1Å‚ji jedl; vystydne
ti to.
Dobrá, pravil pan ministr dávaje veakerý obsah svých kapes
zpátky do pYísluaných míst, nejspía jsem to nechal na stole
v pracovn%1Å‚; tam jsem ten dopis %0Å„etl. Tak pYedstav si, spustil bujaYe
a nabral si kus pe%0Å„en%1Å‚, pYedstav si, ~e mn%1Å‚ n%1Å‚kdo posílá originál
dopisu od Jen okam~ik, Yekl neklidn%1Å‚ a vstal od stolu. Já se
jen podívám do pracovny. Asi jsem to nechal na stole. A pry%0Å„
byl.
Kdy~ se nevrátil ani za deset minut, ala se za ním paní Bo~ena
podívat do pracovny. Ministr sed%1Å‚l uprostYed pokoje na zemi
a probíral list po listu akty a dopisy, které shrnul z psacího stolu.
Mám ti dát ve%0Å„eYi ohYát? ptala se paní Bo~ena pYísn%1Å‚.
43
Hned, za okam~ik, d%1Å‚l ministr roztr~it%1Å‚. Nejspía jsem to
zastr%0Å„il tady mezi ty papíry. To by bylo hloupé, kdybych to nenaael...
Ale to není mo~né; musí to tu n%1Å‚kde být
Tak se dYív najez, radila paní, a pak to hledej.
Hned, hned, Yekl ministr podrá~d%1Å‚n%1Å‚. Jen co to najdu. Byla
to taková ~lutá obálka Inu to jsem blázen, bru%0Å„el probíraje dalaí
stoh papíro. Tady u toho stolu jsem to %0Å„etl, a nehnul jsem se odtud,
a~ mne volali k ve%0Å„eYi Kampak se to mohlo pod%1Å‚t?
Já ti poalu ve%0Å„eYi sem, rozhodla paní a nechala ministra na
zemi uprostYed jeho papíro. Potom se rozhostilo ticho, zatímco
venku aum%1Å‚ly stromy a padaly hv%1Å‚zdy. Byla skoro polnoc, kdy~
paní Bo~ena po%0Å„ala zívat a ala opatrn%1Å‚ nahlédnout do pracovny.
Ministr, bez kabátu, rozcuchaný a zapocený, stál uprostYed
rozvrácené pracovny; vaude na zemi byly hromady papíro, nábytek
odtahán od st%1Å‚n, koberce naházeny v kout%1Å‚; na psacím stole stála
nedot%0Å„ená ve%0Å„eYe.
Proboha, mu~i, co to tu d%1Å‚láa? vyhrkla paní Bo~ena.
Je~íaikriste, dej mi pokoj, rozzuYil se ministr. Copak m%1Å‚ musía
vyruaovat ka~dých p%1Å‚t minut? Ovaem hned si uv%1Å‚domil, ~e jí
kYivdí, a Yekl mírn%1Å‚ji: To se musí prohledat systematicky, rozumía?
Kousek po kousku. N%1Å‚kde to tu musí být, proto~e sem nevkro%0Å„il
nikdo ne~li já. Jen kdybych tu nem%1Å‚l takových zatracených lejster!
Já ti pomohu, nechcea? nabídla se soucitn%1Å‚ paní Bo~ena.
Ne, ne, ty bys mi to tu rozházela, bránil se ministr mávaje
rukama uprostYed toho nevýslovného nepoYádku. Jen jdi spát, já
hned
Ve tYi hodiny ráno si ael pan ministr lehnout, t%1Å‚~ce vzdychaje.
To není mo~né, Yíkal si; v p%1Å‚t hodin mn%1Å‚ pYinesla poata ten dopis
ve ~luté obálce; %0Å„etl jsem jej u psacího stolu, kde jsem pracoval a~
do osmi: v osm jsem ael k ve%0Å„eYi a asi za p%1Å‚t minut jsem b%1Å‚~el do
pracovny hledat. Za t%1Å‚ch p%1Å‚t minut pYece nikdo nemohl pYijít
Tu vysko%0Å„il pan ministr rovnýma nohama z postele a Yítil se do
pracovny. To se rozumí, okna byla otevYena; ale bylo to v prvním
poschodí a jeat%1Å‚ k tomu do ulice To snad není mo~né, mínil pan
44
ministr, ~e by sem n%1Å‚kdo vlezl oknem! Ale ráno, umiHoval si, to
musím zjistit i po téhle stránce.
Znovu ulo~il pan ministr své mohutné t%1Å‚lo do postele.
Po%0Å„kejme, vzpomn%1Å‚l si, jednou jsem %0Å„etl v n%1Å‚jaké kní~ce, ~e takový
dopis nejspía ujde pozornosti, kdy~ le~í rovnou na o%0Å„ích! Hrom
do toho, ~e m%1Å‚ to nenapadlo hned! Znovu b%1Å‚~el do pracovny, aby
se podíval, co le~í rovnou na o%0Å„ích; i vid%1Å‚l hromady papíro,
vytahané zásuvky, nesmírný a beznad%1Å‚jný nepoYádek svého hledání
Klna a vzdychaje vracel se ministr na své lo~e beze spánku.
Vydr~el to jen do aesti hodin; v aest u~ kYi%0Å„el do telefonu,
naléhaje, aby vzbudili ministra vnitra v dole~ité v%1Å‚ci, slyaíte,
lov%1Å‚%0Å„e? Kdy~ kone%0Å„n%1Å‚ dostal spojení, spustil hore%0Å„n%1Å‚: Haló,
pane kolego, prosím vás, poalete ke mn%1Å‚ hned, ale hned asi tYi
nebo %0Å„tyYi své nejschopn%1Å‚jaí lidi... nu ano, detektivy... to se rozumí,
ty nejspolehliv%1Å‚jaí. Ztratil se mi jeden dole~itý spis... pane kolego,
to je takový nepochopitelný pYípad... Ano, já na n%1Å‚ budu %0Å„ekat.
Nechat vaecko v tom stavu, v jakém to je? Myslíte, ~e to musí
být? Dobrá. Kráde~? To nevím. Ovaem, %0Å„ist%1Å‚ dov%1Å‚rn%1Å‚; nikomu
o tom neYíkejte Tak vám d%1Å‚kuju; a odpusete, ~e... Poklona, pane
kolego!
K osmé hodin%1Å‚ se ukázalo, ~e t%1Å‚ch nejschopn%1Å‚jaích
a nejspolehliv%1Å‚jaích lidí je dokonce sedm; neboe sedm mu~o
v buYinkách se dostavilo do bytu pana ministra.
Tak se podívejte, pánové, vykládal ministr uvád%1Å‚je sedm
nejspolehliv%1Å‚jaích mu~o do své pracovny, tady v té místnosti jsem
v%0Å„era nechal le~et jakýsi... eh, velmi dole~itý dopis... ve ~luté
obálce... adresa fialovým inkoustem...
Jeden z nejschopn%1Å‚jaích mu~o znalecky hvízdl. Ten to tu zYídil,
Yekl s odborným obdivem, zatracený prasák.
Kdo toti~? d%1Å‚l ministr zara~en.
Ten zlod%1Å‚j, mínil detektiv pohlí~eje kriticky na bo~í dopuat%1Å‚ní
v pracovn%1Å‚.
Pan ministr se slab%1Å‚ zard%1Å‚l. Toti~, Yekl honem, to jsem to tu
tak trochu rozházel já, kdy~ jsem to hledal; to je tak, pánové, já...
45
eh, já naprosto nemohu vylou%0Å„it, ~e ten dopis je n%1Å‚kde tady...
zalo~ený nebo zapadlý... Abych se vyjádYil pYesn%1Å‚, nemo~e být
jinde ne~ v této místnosti. Myslím, ~e... ano, tvrdil bych pYímo, ~e
by se m%1Å‚la tahle místnost systematicky prohledat. Ale to u~ je,
pánové, vaae v%1Å‚c, abyste podnikli... co je v lidské moci.
V lidské moci je ledacos; proto tYi z nejschopn%1Å‚jaích mu~o se
zavYeli v pracovn%1Å‚, aby ji systematicky prohledali; dva vyslýchali
slu~ku, kuchaYku, domovníka a aoféra; a poslední dva se odebrali
neznámo kam do m%1Å‚sta, aby, jak pravili, zahájili pátrání.
Ve%0Å„er toho dne prohlásili první tYi z nejschopn%1Å‚jaích, ~e je
naprosto vylou%0Å„eno, aby ztracený dopis byl v pracovn%1Å‚ pana
ministra; neboe vyHali i obrazy z rámo, rozd%1Å‚lali nábytek
a o%0Å„íslovali ka~dý list papíru. Druzí dva zjistili, ~e do ministrovy
pracovny vkro%0Å„ila jenom slu~ka, kdy~ na rozkaz paní Bo~eny tam
donesla ve%0Å„eYi, zatímco ministr sed%1Å‚l na zemi mezi svými papíry;
jeliko~ není vylou%0Å„eno, ~e pYitom mohla n%1Å‚jaký dopis odnést, bylo
zahájeno pátrání, kdo je její milenec byl to zYízenec od telefonní
sít%1Å‚, kterého nyní nenápadn%1Å‚ stYe~il jeden mu~. Poslední dva pátrali
n%1Å‚kde v neznámu.
Tu noc ministr ne a nemohl usnout; ustavi%0Å„n%1Å‚ si opakoval: v p%1Å‚t
hodin ten dopis ve ~luté obálce doael, %0Å„etl jsem jej u psacího stolu
a neodeael jsem ne~li a~ k ve%0Å„eYi; ergo ten dopis tam musel zostat
a není tam. Bylo mu smutno a nevolno z té protivné a celkem
nemo~né záhady; i vzal si práaek pro spaní a spal jako dYevo a~
do rána.
Ráno shledal, ~e kolem jeho domu se (neznámo pro%0Å„) potlouká
jeden z nejschopn%1Å‚jaích; ostatní nejspía zahájili pátrání po celé
republice.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]